Netušená pevnost na Václavském náměstí
Poštovní šekový úřad je dominantní budova horní části Václavského náměstí, kterou většina Pražanů desítky let znala jako sídlo Komerční banky. Nyní se chystá na novou kapitolu své historie. Tento monumentální bankovní komplex byl nedávno odkoupen Magistrátem hlavního města Prahy, aby se do něj po vypršení nájmu ve Škodově paláci začali v roce 2027 postupně stěhovat městští úředníci. Budova na adrese Václavské náměstí 42 / Štěpánská 42, původně postavená pro Poštovní úřad šekový, představuje vrcholnou ukázku meziválečné bankovní architektury, v níž se spojuje noblesní neoklasicismus s nejmodernějšími technickými vymoženostmi své doby. Pojďme se podrobně podívat na příběh místa, kde se točil pivovarský ležák, protékaly miliardy korun a psaly dramatické osudy odboje i emigrace.
Historie: Od vyhlášeného pivovaru po úřednické centrum metropole
Předtím, než zde vyrostl železobetonový gigant, vypadal roh se Štěpánskou ulicí jinak. Václavské náměstí, založené roku 1348 jako koňský trh, se ve druhé polovině 19. století zvolna měnilo z městského tržiště v moderní bulvár. Na stavební parcele o celkové výměře 7 170 m² stávaly historické domy (čp. 625/II, 796/II, 797/II a 798/II se zahradou čp. 257). Nejznámějším z nich byl nárožní objekt čp. 796-II s vyhlášeným pivovarem a hostincem U Primasů.
Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 se stát ocitl v kritické situaci: finanční aparát a bankovní centrály zůstaly ve Vídni. První ministr financí Alois Rašín proto již 20. listopadu 1918 – pouhých devět dní po vyhlášení republiky – prosadil zřízení Poštovního úřadu šekového. Úřad zpočátku fungoval v provizorních pronajatých prostorách, ale dramatický nárůst bezhotovostního styku (v roce 1928 přesáhl počet šekových účtů sto tisíc) vyžadoval výstavbu reprezentativní novostavby.
Jednání o odkupu pozemků od Pražské úvěrní banky započala roku 1920. Kupní smlouva na pozemky v hodnotě 18 180 000 Kč byla podepsána v červnu 1921. Stávající nájemníci bytů a krámků museli být vystěhováni (byla pro ně postavena i provizorní stavba ve dvoře) a na podzim 1926 zahájila firma Bratří Kavalírové demolici původních domů.
V červenci 1924 byla vypsána architektonická soutěž na novostavbu, do níž přišlo 31 projektů. Jedenáctičlenná porota první cenu neudělila, avšak druhou cenu získal projekt architekta Františka Roitha přihlášený pod heslem „Složenkou a šekem“. Roithův definitivně upravený projekt schválil k realizaci Zemský úřad v březnu 1927.
Provedením zemních a betonářských prací byly pověřeny spojené firmy Dr. Ing. K. Skorkovský a Ing. J. Matoušek. Kvůli rizikovému podloží se vykopávalo etapově – nejprve zadní trakt, poté boční křídla a nakonec čelní průčelí do Václavského náměstí. Výkopy dosahovaly hloubky 12 až 15 metrů (celkem vykopáno cca 54 000 m³ zeminy). Podzemní trezory byly instalovány do vybetonovaných základů a teprve potom stavba pokračovala betonováním podlah přízemí. Přestože stavbu od srpna do října 1927 zdržela stávka stavebního dělnictva, železobetonový skelet byl dokončen v prosinci 1928. Dne 5. prosince 1931 proběhlo bleskové noční a víkendové stěhování a 14. prosince 1931 byla budova slavnostně otevřena veřejnosti.
Architekt Roith se inspiroval barokem. Podívejte se na srovnání fasády Klementina (Lurago, 18. st.) a budovy PÚŠ.
Roku 1958 získala budova statut kulturní památky. V 60. letech byly původní byty v paláci přeměněny na kanceláře a v 80. letech přibyly počítačové sály.
Po roce 1989 se komplex stal sídlem Komerční banky. V letech 1994–1997 proběhla velká rekonstrukce podle projektu Ing. arch. Luďka Přenosila z ateliéru VPÚ Deco. Areál byl rozšířen o sousední novorenesanční dům Štěpánská 42, původní dvůr s protileteckým krytem byl odstřelen a nahrazen čtyřpatrovými podzemními garážemi pro 178 aut s novostavbou dvorního křídla. Uměleckou stránku rekonstrukce zaštiťovala Eva Jiřičná. Ve dvorním křídle bylo vybudováno konferenční centrum.
Po technické stránce je budova nesmírně zajímavý ostrovní komplex s vlastním zdrojem vody, kotelnou a elektrocentrálou, které ji udrží v chodu bez napojení na sítě.
V roce 2024 koupilo komplex město Praha za 3,5 miliardy Kč pro potřeby magistrátu.
Architekt František Roith: Mistr střízlivé noblesy
Vůdčí osobností návrhu byl architekt František Roith (16. července 1876 Pardubice – 5. září 1942 Voznice u Dobříše). Pocházel z rodiny železničního úředníka a byl vnukem radikálního říšského poslance z roku 1848 Václava Půlpána. Po maturitě na pardubické reálce v roku 1894 studoval v Praze současně na České škole technické a na německé technice u autora Národního divadla Josefa Zítka. Následně odešel do Vídně na Akademii výtvarných umění, kde se stal žákem slavného Otto Wagnera.
Po návratu do Čech se stal ústředním představitelem tzv. oficiální pražské architektury v monumentálně akademickém duchu. Pro jeho tvorbu je charakteristická střízlivost, dokonalá funkčnost půdorysů bez zbytečných hluchých míst a mimořádná citlivost na volbu materiálů a detailů. Nevyhledával výstřelky avantgardy, ale vytvářel nadčasové stavby vysoké řemeslné kvality.
Mezi nejvýznamnější pražské realizace Františka Roitha patří:
- Městská ústřední knihovna na Mariánském náměstí (1925–1928): Ve své době nejmodernější knihovna v Evropě, s prvky art deca a exkluzivním Primátorským bytem.
- Ministerstvo zemědělství na Těšnově (1925–1932).
- Ministerstvo financí v Letenské ulici na Malé Straně (1926–1934).
- Živnostenská banka Na Příkopě (1935–1942, dnes sídlo ústředí České národní banky): Roithovo poslední velké dílo.
- Sociální ústav / Nemocenská pojišťovna v Lannově ulici (spolu s B. Hübschmannem).
- Inženýrské a technické stavby: Sklopný jez Hadík u Mělníka (1910), jezy v Lobkovicích, Blahovicích, Nymburku a Štěchovicích, silniční mosty v Nymburku, Přelouči, Kolíně a Lokti, či vodní elektrárna v Nymburku.
- Obytná architektura a vily: Vily na Ořechovce, v Černošicích, Jílovišti či vlastní činžovní dům v Praze.
Roith zemřel během okupace v roce 1942 a je pochován na Vinohradském hřbitově.
Ing. Jaroslav Brček: Muž, který spočítal skelet paláce a stal se „Otcem mostů“
Zatímco architektonická forma vzešla z rýsovacího prkna Františka Roitha, statické a konstrukční řešení celé gigantické novostavby spočívalo na ramenou Dr. Ing. Jaroslava Brčka (1893–?). Tento rodák z Přeštic, absolvent ČVUT a odborník na železobeton, úzce spolupracoval s profesory Kloknerem či Bechyněm. Pro převedení Roithovy vize monumentálního neoklasicistního paláce do reality vytvořil Brček neuvěřitelných více než 2 000 stran konstrukčních výpočtů a výkresů.
Příběh donedávna neznámého inženýra Brčka a jeho manželky Jany byl neuvěřitelně pestrý a napínavý. Byl by však zapomenut, kdyby jej nevydal knižně po letech bádání Pavel Mašek. Jeho knihu Život plný kontrastů vřele doporučuji ke čtení.
Na této stránce také naleznete archivní materiály a historické fotografie vztahující se k budově PŠÚ.
- Brček vedl v Plzni úspěšnou inženýrskou firmu, navrhl a postavil mimo jiné Tyršův most v Plzni, spravoval barokní dvůr Kalec u Žihle a v roce 1937 stavěl úseky československého opevnění.
- Na konci války v roce 1945 manželé Brčkovi pomáhali zachraňovat vězně z nacistických „transportů smrti“ uvízlých na nádraží v Žihli.
- Po únoru 1948 byl majetek i firma Brčkových znárodněny. Pětapadesátiletý inženýr se odmítl podvolit nátlaku a po dvou neúspěšných pokusech se mu na třetí pokus podařilo s manželkou a třemi dětmi emigrovat přes německý uprchlický tábor do Venezuely.
- V Jižní Americe začínali od nuly, ale Brček se díky svým znalostem vypracoval na váženého profesora univerzity ULA v Méridě, kde si získal přezdívku „Otec mostů“. V letech 1968–1969 ze zámoří ještě pomohl československému Foersterovu triu zorganizovat mezinárodní turné po Americe.
Popis budovy: Průnik barokního neoklasicismu, purismu a moderní technologie
Budova Poštovního a šekového úřadu je pětipatrový čtyřkřídlý blok se třemi suterény, dosahující výšky 31 metrů. Architekt Roith zde předvedl mistrovskou hru dvou odlišných tváří:
- Fasáda do Václavského náměstí: Působí střízlivě, klidně a monumentálně. Roith se při její kompozici nechal inspirovat raně barokními průčelími, konkrétně Luragovým průčelím Klementina z roku 1653. Hlavní portál je bohatě vyvinut a vyzdoben figurálním reliéfem a nechybí štít nad fasádou, kde bývá u barokních staveb šlechtický erb, tam je zde znak republiky. Součástí průčelí byla původně tzv americká okna, ta se otvírala vysunutím spodní poloviny nahoru. Pro vysokou hmotnost a poruchovost skrytých protizávaží byla při rekonstrukci v 90. letech nahrazena výklopnými typy.
- Fasáda do Štěpánské ulice: Je pojata v překvapivě puristickém až funkcionalistickém duchu. Velké prosklené plochy v rámu z ušlechtilé omítky osvětlují 8 metrů hluboké trakty. Zaoblené nároží tvoří plynulý kompoziční přechod mezi oběma stylmi. Nádvoří je čistě bílé a funkcionalistické.
- Klientská dvorana (bankovní hala): Srdce budovy o ploše 700 m². Jejíž stěny jsou obloženy hnědočerveným žilkovaným mramorem ze slezských Supíkovic – stavebním požadavkem totiž bylo používat výhradně materiály z českých lomů. Skrz filigránskou konstrukci skleněného stropu proudí do dvorany denní světlo. V 90. letech proběhla rekonstrukce, na níž se umělecky podílela architektka Eva Jiřičná. Podle jejího návrhu byl do středu dvorany vložen klientský ostrůvek obložený černým kamenem se zabudovanými koženými sedačkami, přezdívá se mu sarkofág 🙂 . Nad ním visí originální umělecké svítidlo od Václava Cíglera – skleněná trubice zakončená kovovým kruhem připomínajícím svatozář.
- Dispozice a prostory: Zatímco křídlo do Václavského náměstí obsahovalo reprezentační prostory a pracovnu guvernéra banky, křídlo ve Štěpánské fungovalo v moderním principu „open spaces“ se skříňkami pro osobní věci zaměstnanců. Místnosti mají vysoké stropy (cca 3,8 metru), které sloužily jako přirozená klimatizace – teplý vzduch stoupal nahoru nad výšku postav.
- Pancéřový trezor v 3. suterénu: Unikátní dílo jinonické továrny Tresoria z let 1930–1931. Trezor o rozměrech 37 × 32 m a výšce 4 m má stěny silné 90 cm z betonu vyztuženého speciálním žaluziovým pancířem. Spotřebovalo se na něj 1,5 milionu kilogramů (150 vagonů) pancéřových desek. Vstup chránily troje pancéřové dveře o hmotnosti 10 000 kg každé. Trezor obsahoval 77 pokladen pro bankovní miliardy a samostatnou místnost (284 m²) pro klientské sejfy, přístupnou po pilířovém segmentovém schodišti.
Zajímavosti o budově PŠÚ
- Tajemství názvu paternoster: V budově fungují dva oběžné výtahy (paternostery) pohybující se rychlostí 0,25–0,30 m/s. Název jsou latinsky první dvě slova modlitby „Otče náš…“ (Pater noster…). Má dvě vysvětlení: neustále obíhající řetěz kabin prvním lidem v 19. století připomínal korálky růžence posouvané při modlitbě. Druhým vysvětlením je lidový vtip, že méně hbití cestující se při nástupu do jedoucí kabiny bez dveří rychle pomodlili :-).
- Dramatický útěk odbojáře Brožovského (1944): Dne 26. října 1944 se gestapo pokusilo v bankovní hale zatknout důstojníka a odbojáře Františka Brožovského. Brožovský využil chvilkové nepozornosti, proskočil skleněnou přepážkou přepážkového křídla, utekl do zadního traktu a odtud do Štěpánské ulice. Přestože si při doskoku zlomil nohu a pořezal se, dokázal na útěku zničit usvědčující materiály, než byl ve Slezské ulici znovu dopaden.
- Sabotáže v nacistické telegrafní centrále: Na podzim roku 1944 zřídili nacisté v suterénu telegrafní spojovací centrálu pro komunikaci mezi Prahou a Berlínem. Čeští telegrafisté zde prováděli odvážné sabotáže – záměrně měnili obsah depeší nebo telegramy vůbec neodesílali. Při Pražském povstání v květnu 1945 centrálu dobyli povstalci.
- Rozsáhlá potrubní pošta: Budova sloužila jako hlavní centrála potrubní pošty pro centrum Prahy. Systém ocelových trubek (vybudovaný v letech 1930–1931) bleskově přepravoval šeky, telegramy a platební doklady jednak mezi pracovišti v budově a pak také mezi pobočkami Poštovní spořitelny v rámci města.
- Odstřel protileteckého krytu výbušninami: Pod původním nádvořím byl za války vybudován masivní betonový protiletecký kryt. Při rekonstrukci v 90. letech byl tento kryt za použití výbušnin demolován, aby ustoupil 4patrovým podzemním garážím pro 178 automobilů.
- Schodiště navržené pro jehlové podpatky: Roith navrhl všechna schodiště s neobvykle nízkými stupni a hlubokými nášlapy. Díky tomuto anatomickému triku se člověk při výstupu neunaví a po schodech lze bezpečně běhat i v botách s vysokými podpatky. Parkety v chodbách byly později zakryty koberci, aby se chránily před poškozením.
- Byty přímo v bankovním paláci: Při otevření v roce 1931 bylo součástí novostavby i několik bytů. V 60. letech byly v hlavní budově zrušeny kvůli expanzi kanceláří, avšak při rekonstrukci v 90. letech byly v sousedním připojeném objektu Štěpánská 42 byty obnoveny.
Nechce se vám číst? Pusťte si tento 25minutový podcast:
Budova bývalého bankovního paláce se brzy otevře jako sídlo některých odborů Magistrátu. Přinejmenším do vstupní haly se rozhodně běžte podívat. Budete-li mít možnost budovu někdy lépe prozkoumat a podívat se někam do zázemí, určitě toho využijte, je to fascinující kolos.
Radka
Doporučuji práci pana Maška:
https://zivot.pribenice.cz/
https://zivot.pribenice.cz/foto/postovni-urad-sekovy-v-praze/