Jezdíte-li z Jižního Města na Spořilov Türkovou ulicí, asi jste si všimli podivné kamenné brány do jinak celkem nezajímavého průmyslového areálu. Kde se tu vzala?
Kdyby se naplnily plány ze 30. let minulého století, stál by tu místo areálu Ústřední pražský hřbitov – o celých pět hektarů větší než Olšany, které už byly v tu dobu přeplněné. Nakonec to nevyšlo. Jak to?
Olšany
Olšanské hřbitovy jsou největší pražské pohřebiště, je to vlastně několik hřbitovů zřizovaných v průběhu staletí na postupně dokupovaných parcelách. Na I. hřbitově se začalo pohřbívat po morové epidemii v roce 1680 a na začátku 20. století už zde bylo přes 80 tisíc hrobů a asi 7 tisíc hrobek. Olšany tak doslova praskaly ve švech. A tak bylo v roce 1922, po sloučení Prahy s předměstími do tzv. Velké Prahy, rozhodnuto o vybudování Nového ústředního hřbitova, a to na dnešním Chodově v místní části zvané Na Chodovci. Olšany měly být definitivně uzavřeny dalším pohřbům v roce 1940.
Velké plány
Na projekt nového ústředního hřbitova vypsala městská rada soutěž. První cena nebyla udělena, ale k realizaci byly vybrány dva projekty, které získaly druhou cenu. Architekt Bohumil Hübschmann projektoval technické řešení a napojení cestních sítí, architekt Josef Chochola byl autorem umělecké koncepce. Nové hřbitovy měly mít rozlohu 64 hektarů – o celých 5 ha více než Olšany, měly být čtyřikrát větší než Vinohradský hřbitov a mělo tu být místo pro 90 tisíc hrobových jednotek unifikovaného vzhledu.
Níže vidíte scan z aplikace Dvě Prahy. Vlevo je plán místa z roku 1938 a vpravo současný letecký snímek. Červená šipka ukazuje na stejné místo – tam je dnes brána. Všimněte si, že hřbitov v jihovýchodním rohu zasahuje až do míst, kde dnes stojí bazén Jedenáctka. Nejlépe si to prohlédnete přímo v aplikaci zde.
Jak by hřbitov vypadal?
V plánech se počítalo s přísně geometrickými řadami hrobů oddělenými živými ploty vysokými 2,10 m. Žádný z pomníků by nepřečníval, povolená výška pomníku by byla max. 1,80 m. Hlavní alej tvořená čtyřmi řadami lip měla být dlouhá 281 m a 47 m široká. Podél aleje byla vyhrazena místa pro hroby významných osobností, vesměs mělo jít o hrobky z černého mramoru. Nedaleko úřední budovy byl v plánech arkádový dvůr s ateliérovým osvětlením hrobů, v zadní části bylo místo pro hřbitov infekční. Celý hřbitov by byl rozdělen na tři třídy.
Projekt počítal se stavbou krematoria a měla zde být také obřadní síň se zvonicí a také zvláštní místnost pro vystavování mrtvol osob neznámé totožnosti pod skleněnými poklopy.
Proč z plánů sešlo?
Realizace pár let vázla na odporu obce Chodov. Stavební práce byly zahájeny až začátkem roku 1938. Byla vybudována přístupová cesta, vystavěna ohradní zeď a také vstupní brána na západní straně areálu. To je ta, která tu z celého projektu zůstala.
Když se však začalo se zemními pracemi – budování kanalizace a zavádění vodovodního řadu, přišlo se na to, že je zde vysoká hladina spodní vody a pozemek je tedy pro hřbitov nevhodný. Práce musely být zastaveny.
Přišla II. světová válka, během které pozemek užívala armáda. Pro zajímavost: existují doměnky, že sem byly v létě 1945 odvezeny trosky Staroměstské radnice zničené během pražského povstání.
A pak už nic. Dál se pohřbívá na Olšanech a tady zbyla trochu nepatřičná brána.
Za výlet chodovská hřbitovní brána nestojí, ale vycházku na Olšany doporučuje 10 melancholiků z 10! 🙂 Přijďte. Na program vycházek se podívejte zde.
Radka
S využitím knihy Edgar Th. Havránek: Neznámá Praha, 2. díl.