Fairmont Golden Prague Hotel – gesamtkunstwerk bez kompromisů. Návod pro ostýchavé kolemjdoucí

Znovuotevření budovy někdejšího hotelu InterContinental, nyní pod názvem Fairmont Golden Prague Hotel bylo zprávou velikonočního víkendu. Ve skutečnosti je to ovšem, bez přehánění, událost století, nebo přinejmenším generace. Přečtěte si, čím je stavba výjimečná a co je tu pro nás, zvědavce z ulice, protože – a to vás možná překvapí – Fairmont nechce být uzavřenou pevností jen pro někoho.

Co je na tom tak zajímavého?

Už hotel InterContinental v 70. letech proslul svou uměleckou koncepcí. Kromě budovy samotné, která je velmi originální brutalistickou stavbou, bylo i vnitřní vybavení včetně uměleckých děl navrženo právě pro toto místo. Hotel měl být výkladní skříní socialistického Československa, čili projekt s ambicí ukázat to nejlepší z domácí architektury, designu a užitého umění. Původní stavbu vedl architekt Karel Filsak, tehdy jeden z mála, který byl schopen tak složitý projekt uřídit. Během následujících padesáti let provozu však prošel hotel nešťastnými úpravami, měnil majitele, až jej v roce 2018 zakoupili současní vlastníci, kteří se rozhodli pro generální opravu a znovuoživení konceptu gesamtkunstwerku – do detailu propracovaného jednotného architektonického díla promyšleného od fasády po talíře v restauraci. (Mmch pro Fairmont byla na míru dokonce vytvořena i vůně koupelnové kosmetiky! Má poetický název Le Labo Rose 31.)

Nelhala bych vám – o výsledku se nedá mluvit jinak než v superlativech. Neomezený rozpočet osvícených investorů (tady to byly závratné 4 miliardy korun) by to však sám o sobě nezaručil. Nesmrtelnost si vedením rekonstrukce a mimořádným vkusem zajistil architekt Marek Tichý se svým týmem.

Fotbalové hřiště pro strojovnu

Výsledek rekonstrukce původní InterContinental dalece překonává, a to nemluvím jen o uměleckém dojmu. Hotel je nadupaný technologiemi, strojovna v podzemí má rozlohu fotbalového hřiště. Heslem dneška je udržitelnost, proto je zdrojem energie síť třiceti geotermálních tepelných čerpadel. Užitková voda z prádelen, gastroprovozů a pokojů se čistí a vrací do oběhu jako šedá voda určená pro splachování, přičemž bude zpětně využito i její teplo. Provoz je namnoze řízen elektronicky, například je nutné tu ovládat na deset tisíc svítidel. Své přísné nároky na IT vybavení a zabezpečení dat měl také nájemce hotelu, řetězec Fairmont.

Račte vstoupit!

Nás, Pražany a prahomily, zajímá ale především to, že se hotel i okolí otvírají a stávají se součástí veřejného prostoru. Vnitřek hotelu je průchozí a přes zahradu spojí Pařížskou ulici, nám. Miloše Formana s nábřežím a řekou. 
Uvnitř si můžete dát kávu, nebo zajít do restaurace, nebo jenom tak projít. Největším bonusem je prostředí plné uměleckých instalací.

Návod pro ostýchavé kolemjdoucí

Nevadí, že tu nejste ubytovaní. Do hotelu Fairmont Golden Prague můžete prostě vejít z ulice, je otevřeno. (pozn.: není vše otevřené teď, provoz se rozbíhá postupně od půli dubna do konce června)

Můžete volně vstoupit bez pocitu, že zabloudili někam, kde nemáte co dělat. 

Možnosti jsou hned tři:

1. Hlavní vchod z nám. Miloše Formana – než vejdete, zvedněte hlavu, umělecké zážitky začínají už zde. Uvidíte Nebesa od Jana Kukly, soustavu skleněných tyčí, které budou v každé denní době jinak odrážet světlo. 
2. Nové schodiště od právnické fakulty – nenápadný, krásně navržený sestup zatravněným svahem do otevřeného veřejného prostoru zahrady za hotelem, která je zahloubená pod úrovní silnice.
3. Podchod z Dvořákova nábřeží – nově vybudovaný přístup od řeky podchází rušnou nábřežní silnici. Zaujmou tu umně vyskládané obklady, z nichž snad žádné dva kusy nejsou stejné. Kdyby to architekt Marek Tichý neprozradil, nikdy bychom se nedovtípili, že jde o nevyužité vzorky betonových dlažeb různých dodavatelů. Podchodem se dostáváme do stejné zahrady jako po schodech od právnické fakulty.

Dojem je mocný, a to především uvnitř, v hotelové lobby. Nechci opakovat fráze z tiskové zprávy, ale opravdu se tu stírá hranice mezi architekturou a uměleckým dílem. 

Celý prostor je pět metrů vysoký a protože je dlouhý, uprostřed se poněkud ztrácí denní světlo. Strop tvoří obnovená betonová žebra a snad ta, spolu s čalouny na sedačkách, mohou za to, že jsou tu všechny zvuky příjemně tlumené. Toto, umělecká díla, všechno dohromady tu vytváří kultivovanou až chrámovou atmosféru. A nesmím zapomenout na mimořádně příjemné chování personálu.

Promyšlené jsou i názvy. Z náměstí Miloše Formana hlavním vstupem do lobby přijdete k baru Kukaččí hnízdo (Coocoo’s Nest). Nad opleteným pultem se vznášejí lampy připomínající tablety psychofarmak. 🙂 Tady už je nyní otevřeno.

Co zůstalo, co přibylo: hotel jako galerie

Nová díla

• Velkoformátová plastika u wellness recepce (Lasvit, Wanda Valihrachová)
• Nebesa (Jan Kukla) – 600 svítících tyčí z hutního skla
• Tapiserie ze skla Monumentální skleněné plochy vytvořené technikou tavení skla do formy.(Zdeněk Lhotský)
• Recepce z broušeného skla (Jan Černohorský)
• Domovní znamení Prahy (Martin Janecký)

Pro zajímavost: J. Klimeš je také autorem betonové plastiky „Křídlo“ na sousední budově hotelu President.

Restaurace, wellness, kongres

Po nové lávce z nábřeží bude přístupná stylová, i když neformální, restaurace Greenhouse, kde můžete sedět uvnitř s výhledem na gril nebo rotující rožeň v otevřené kuchyni, nebo na terase s výhledem na Hrad 🙂. Bude tu výčep, na čepu česká piva a tomu adekvátní kuchyně. Důraz se tu bude klást na výbornou gastronomii s čerstvými a sezónními surovinami. V nabídce bude česká klasika, prémiová masa z grilu a dokonce i veganská jídla. V přípravě je také polední menu. Pivo za 70 Kč!

S Greenhousem těsně sousedí Kafka Brasserie, kam se bude chodit na snídani nebo brunch. Název budou turisté možná chápat jako odkaz na známého spisovatele (jsme tu přece v bývalé židovské čtvrti!), ale fakticky se tu odkazuje k dílu umělce Čestmíra Kafky (dřevěný kazetový strop s cechovními znaky), které uvidíte v interiéru.

Jestli jsem to dobře pochopila (a ověřím to) bude hotelové wellness přístupné i veřejnosti, nikoli pouze hotelovým hostům. Je to tady krásné. Nejenom, že to tu voní novotou, ale tichá zákoutí a bazén oddělený od zahrady skleněnou stěnou vám dají pocit, že jste na dovolené v ráji. Součástí wellness bude restaurace Tilia Garden se zdravými a lehkými jídly. 

Hotel má i kongresovou část se sálem původně realizovaným podle návrhu Jana Šrámka. Visí tu rekonstruované lustry sklářského výtvarníka René Roubíčka v jedinečném spojení se surovým betonem. Proběhne tu v brzké době zahajovací konference Karlovarského filmového festivalu.

Zlatá Praha

A konečně se dostáváme ke Zlaté Praze, legendární restauraci v posledním patře, která proslavila už dřívější hotel natolik, že ji Fairmont Golden Prague Hotel pojal do svého názvu. Sem se nechodí z ulice, restaurace má večerní provoz a je pouze na objednání. Stejně jako v minulosti tu večeře nebude všední událost, ale bude to ta nejlepší volba u příležitosti rodinných oslav, promocí, výročí, vzácných návštěv a podobně. Šéfkuchařem je zde Maroš Jambor se zkušenostmi z michelinských podniků v Londýně a New Yorku. Koule lustrů Huga Demartiniho jsou jako slunce, zlaté odlesky padají na stěny, podlahu i nádobí. 

Do kobaltové modré se zlatou je laděný sousedící střešní bar Golden Eye. Možná vás napadne, že tu bude předepsaný dress code? Tak prý nebude. Máte se cítit přirozeně a příjemně. Poradila bych obléci si něco, v čem vypadáte dobře na fotkách 😉 . Fotit tu totiž budete hodně. Je to tu krásné a výhledy na město fascinující.

Gesamtkunstwerk je v českém prostředí spíše neobvyklý. Možná si vzpomenete na Dům u Černé Matky Boží nebo palác Adria, rozsahem se však nedají s tímto projektem srovnávat. Díky patří především majitelům, kteří mohli za své peníze cokoli – třeba oslovit některého světoZnámého arcHitekta a realizovat tu projekt z jeho šuplíku. Místo toho šli trnitou cestou obtížné rekonstrukce. Zlatá Praha, rodinné stříbro tohoto města, má díky nim zpátky svůj lesk.

Příjemné zážitky!

Radka

Všechny články: Ha! Praha | blog