V kostele Panny Marie a sv. Karla Velikého Na Karlově jsou součástí interiérového vybavení a výzdoby tzv. Svaté schody. Oč jde? Co je to za podivné divadlo?
Co je tu k vidění?
Zvenčí nic nenapovídá, co uvidí návštěvník po vstupu do kostela. Tam se totiž ocitne uprostřed iluzivní architektury, kde se z oken nad vchodem do chrámu vyklánějí postavy, které rozhodně nevypadají jako světci jaké jsme zvyklí v kostelech vídat. Je to spíš jako nějaká divadelní scéna, ve které vystupují barevní trhovci a hádavé hokyně s posměvačnými výrazy a hrozícími gesty.
Na protějším balkoně možná správně identifikujeme postavu Ježíše Krista, ale nestojí tam sám. Kdo jsou další postavy?
Pod balkonem jsou skutečné schody stoupající vzhůru a zde uspořádané do tří křídel – ústřední nejširší stupně doprovází po obou stranách zábradlím oddělené užší a prostší schodiště. V hlavním schodišti jsou některé stupně zdobené, pod kovanými křížky se dají tušit schránky k úschově… čeho vlastně?
Ikonografie Svatých schodů vychází ze známého příběhu Ježíše Krista kráčejícího si pro rozsudek do Pilátova paláce. Schodů do paláce bylo celkem 28 a zvláštní postavení mezi nimi mají druhý, jedenáctý a dvacátý osmý sc hod, které byly zkropeny Kristovou krví. Po vynesení rozsudku se Ježíše chopili vojáci, kteří mu pro posměch nasadili trnovou korunu („je to přece židovský král“), oblékli jej do rudého „korunovačního“ pláště a do ruky mu vtiskli stéblo cukrové třtiny, nebo snad rákosu. Takto jej přivedli zpět před Piláta a ukázali davu. Dav pokřikuje a posmívá se, ponížený Ježíš krvácí. Pro toto zobrazení Krista s pokřikujícím davem a dalšími zúčastněnými postavami se vžilo pojmenování Ecce homo! (Ejhle, člověk!).
Skutečné Svaté schody
Dále se traduje, že skutečné schody z Pilátova jeruzalémského hradu Antonina nechala kolem roku 326 převézt sv. Helena do Říma. Tam jsou dodnes součástí kaple Sancta Sanctorum.
Předmětem uctívání a zájmu poutníků se staly ale mnohem později, nejdříve ve 12., spíše však v 15. století. Tehdy se také začaly na různých místech stavět kopie těchto schodů s doprovodnou sochařskou výzdobou. U nás se staly populární až v baroku.
V Praze jediné
Svatých schodů máme nakonec u nás, v Čechách a na Moravě, vícero, můžete je vidět například na Hoře Matky Boží v Králíkách, v Loretánské kapli minoritského kláštera v Brně, další jsou v Rumburku, svou kapli Svatých schodů mívala i Olomouc v bývalém františkánském klášteře sv. Bernardina, ad. V Praze jsou však jedny jediné a to právě v Karlovském kostele. Všechny jsou postavené podle stejného vzoru: 28 stupňů, po nichž v modlitbách stoupají věřící po kolenou, po menších postranních schodištích se pak vracejí. Ve 2., 11. a 28. stupni bývají skryty předměty zvláštního uctívání – ostatky světců a v okolí schodů bývá s barokním temperamentem vyvedena sochařská výzdoba odkazující na scénu klíčového příběhu.
Kaňka nebo Santini
O kostele Na Karlově se mluví nejčastěji v souvislosti s tím, že jej založil již Karel IV. (roku 1350). Jeho stavební vývoj byl dosti dramatický. Zaklenutí se dočkal po 200 letech, několikrát byl poničen válečnou palbou a požáry. Za 30leté války sloužil jako vojenská zbrojnice a část jeho dřevěných konstrukcí byla prý dokonce použita k vybudování palisádového opevnění. V době budování nového městského opevnění (po roce 1650) bylo přistoupeno k barokním opravám a v té době (za opata Isidora de Croce) se také poprvé objevila myšlenka vybudování Svatých schodů, které by byly poutním místem.
To se také skutečně stalo, i když až po dlouhých 50 letech, za preláta Jana Václava Luňáka. V roce 1711 byla vysvěcena kaple Svatých schodů i s iluzivní architekturou a Betlémskou kaplí v podzemí. Těšila se ve své době velké úctě. Šlo o první dokončenou kapli Svatých schodů na našem území a o jejím autorství se vedou mezi odborníky spory. Někteří uvádějí architekta Jana Blažeje Santini-Aichela, jiní se přiklánějí k Františku Maxmiliánu Kaňkovi, který je také autorem prelatury.
Naproti tomu o autorovi sochařské výzdoby nejsou pochyby, byl jím Jan Jiří Šlanzovský.
Zmíním ještě kameníka Johanna Ulricha Mannesa a štukatéra Rocha Bayera.
Zajímavé je, že soch zde bylo původně víc. Některé polopostavy Židů a také socha římského vojáka byly odstraněny za josefínských reforem. Zmizely neznámo kam.
Svaté schody nejsou zdaleka jedinou zajímavostí kostela Panny Marie a sv. Karla Velikého. Budete-li mít někdy příležitost, běžte se podívat, stojí to za to.
Komentovaná prohlídka kostela se koná v úterý 21. 5. od 17 h, sraz v 16,55 h u kostela Na Karlově 1. Vstupenky zde.
