Sama si ty nápisy pamatuji z 80. a raných 90. let. Na všech pražských záchodcích, v průjezdech, plakátovacích plochách, na umakartu lidových jídelen, ve vlaku… všude: Servít je vůl.
Všimnout si nápisu musel každý, časem totiž expandoval i dost daleko od Prahy. Později bylo možné na něj narazit i v bulharském kempu nebo v pařížském hotelu.
Virální dávno před internetem
V Dikobrazu se jednou objevil kreslený vtip, kde archeologové v Egyptě objeví hrobku faraona a před jejich užaslými zraky světlo baterky mezi hieroglyfy osvítí známou větičku.
Nápis se podle svědků začal šířit už v 60. letech.
Tehdy se prý Servíta zastal i básník Jan Skácel a sem tam nějaký z útlocitnějších vandalů vyryl větu Servíte, promiň.
Zdokumentovaná je i replika:
Všichni jste volové. Servít
Zkrátka Servít byl virální už v době, kdy nikdo netušil, co je internet.
Kdo byl Servít?
Existoval Servít? Těžko říci, neb pravdu zná asi jen ten, kdo s tím začal. Nicméně šlo prý o profesora stavební fakulty ČVUT, který nechvalně proslul svou přísností. Dnes už můžeme říci, že se opravdu proslavil. Jako klasická postava pražského městského folkloru.
Legenda neumírá
Ani bych si na Servíta už nevzpomněla, kdybych teď v knihkupectví neotevřela zcela náhodně jednu dětskou knihu. Na jednom z mnoha veselých obrázků jsem objevila v pozadí děje známou větičku o Servítovi.
Tomu říkám mezigenerační přenos subkulturních memů 🙂