Že byli nacisté všehoschopní megalomani, je dobře známé. V čem se úplně vyžívali, byly stavby nejrůznějších podzemních prostor. Hrabali jak krtci podzemí továrny, sklady, bunkry, celá města, do kterých se chtěli stáhnout i s vlaky nakradeného zlata a drahého kamení a nahoru sem tam vyhodit nějakou tu Wunderwaffe. Pár podzemních továren máme i u nás (třeba Richard u Litoměřic nebo v Rabštejně), ovšem obrovský a záhadný projekt, který vám chci doporučit k návštěvě leží v Polsku, blizoučko našich hranic, v Sovích horách.
Projekt Riese (Obr) je výjimečný svým rozsahem, jedná se o sedm podzemních staveb různého stupně rozestavěnosti a návazné povrchové stavby, opevnění a úzkorozchodné železnice. Místa jsou od sebe vzdálena vždy několik kilometrů a je pravděpodobné, že podzemí mělo být nakonec propojeno v jeden celek, čímž by vzniklo zdaleka největší podzemní město na světě.
Zřejmě mělo jít o továrnu, ale přesný účel komplexu Riese není znám a z dochovaných zbytků staveb ani není zcela zřejmý. Některé ruiny jsou tak složité, bizarní a komplikovaně propojené, že vyvolávají více otázek, než by dávaly odpovědí. Stavělo se zde od roku 1943 do úplného konce války, nacisté do poslední chvíle doufali v otočení situace. Ačkoli i zdejší předáci museli vědět, že Hitler už spáchal sebevraždu, práci na stavbě přerušila až německá kapitulace a příchod Rudé armády 10. 5. 1945. Němci si na útěku všechny plány vzali s sebou, nebo je zničili a dosud z nich nebylo nic nalezeno. A tak může fantazie válečných historiků, různých záhadologů a také ta naše frčet pěkně v obrátkách. Zvědavost je dotěrná, ale kde brát fakta? Je téměř nepochopitelné, že dosud není celá oblast ani podrobně zmapovaná, někde jsou tušené zabetonované prostory, o nichž se ví, ale dosud se tam nikdo nepokusil dostat. Němci se na odchodu snažili dílo zničit či znepřístupnit a tak odvezli co mohli a když už nemohli, nechávali za sebou ve vstupních portálech a uzlových bodech vybuchnout nálože trhaviny.
Stavěli ovšem z kvalitního betonu, takže nadzemní stavby sice pomalu obrůstá mech, jsou ale v podstatě ve stejném stavu, jako v roce 1945. Po válce byla samozřejmá snaha nacistickou infrastrukturu rozbít. Železnici a případná dostupná neodvezená zařízení ničila Rudá armáda a brzy po válce také civilní obyvatelstvo. Hledači souvislostí a pokladů sázejí na ruské archívy, ale žádný konkrétní poznatek se v podstatě od války neobjevil.
Osówka – nacistická podzemní továrna
Nejlépe vidět alespoň něco na vlastní oči. Takže jdeme na to! Nejrozsáhlejší a turistům přístupný objekt je Osówka (čti osůvka). Prohlídka je s polským průvodcem, v pokladně si však můžete zapůjčit audioguide s češtinou. Výklad z něho je ale příliš stručný, podstatně stručnější, než byl polský průvodce, což nás mrzelo, polštině jsme nerozuměli. Je tedy dobré být dopředu připravený na to, co uvidíte. Dovnitř se vstupuje s helmou, kterou nafasujete u vchodu.
Osówka, Soví hory, Polsko 
Částečně vybetonované chodby v Osówce 8 m vysoký sál
1200 m chodeb vyražených v tvrdé rule a částečně vybetonovaných mělo pravděpodobně sloužit jako podzemní továrna. Chvílemi jsem si připadala jak Alenka v králičí noře. Procházíte nízkou chodbou v předklonu, abyste se pak dostali do obrovského, 8 m vysokého, sálu. Cestou shlédnete krátké filmy s českými titulky, které vás uvedou do válečného děje a seznámí s okolnostmi stavby. Celý komplex stavěli samozřejmě nedobrovolně vězni koncentračních táborů. Jejich počet se odhaduje na 13 000 (někde se uvádí až 40 000) a bohužel zaplatili svými životy. Někteří zemřeli už během prací v nelidsky tvrdých podmínkách, kolily je i opakované epidemie tyfu a jiní byli před příchodem spojenců zastřeleni (pozor – včetně německých dozorců), protože cílem bylo uchovat celou stavbu v tajnosti. Na trase jsou v několika vitrínách vystavené artefakty: jednak vybavení německých vojáků, součásti uniforem a pak nástroje, kterými vězni hloubili štoly. Větší skalní bloky byly odstřelovány kvalifikovanými střelmistry a materiál byl okamžitě odvážen, aby se nikde nehromadil a stavba nebudila nežádoucí pozornost. Naopak přivážen byl cement na výrobu betonu, kterého bylo později u objektu Włodarz nalezeno tisíce zkamenělých pytlů.
Betonové bludiště 
Expozice v Osówce Nálezů není mnoho
Místy jsou ty prostory impozantní. Nešlo jen o sály a propojovací chodby. Součástí stavby byly i odvodňovací štoly, potrubí pro přívod vzduchu, kolejová trať pro transport materiálu, armatury pro kabely atp.
Obrovské sály vystřílené v rule a částečně vybetonované Stovky metrů chodeb v Osówce Může tu být ukrytý „Zlatý vlak“?
V Osówce jsou prohlídky možné po dvou trasách – Historická a Extrémní, za naší návštěvy se ale po Extrémní trase neprovádělo. Nevím, zda kvůli koronavirovým opatřením, nebo z důvodu vysokého stavu vody. Některé štoly jsou totiž zatopené a překonávají se v loďkách.
Mmch na loďkách ve štolách se jezdí i v objektu Włodarz, kdyby někdo chtěl přímo tento zážitek.
Délka a přímý tvar chodeb (zde, ale i v dalších objektech) vedou některé badatele k domněnce, že zde nacisté plánovali výrobu tzv. Wunderwaffe (zázračné zbraně) a její zkoušky. Zbraňovým systémům se nejvíce věnuje expozice ve Włodarzi.
Po prohlídce podzemí se projděte i k nadzemním objektům.
Základy jaderné elektárny? Budova zvaná „Casyno“ V lese u Osówky Výstupní portál z tunelu Osówka
Vede k nim značená cesta s instalovanými infotabulemi v polštině 🙁 . První budete míjet základy komplikované stavby neznámého účelu. Jde o betonový monolit zapuštěný 4,5 m ve skále. Spleť chodbiček, desítek potrubních vedení a propustků, kterými zvolna porůstá lesní vegetace. Podle jedné teorie jde o základy jaderné elektrárny. Na vrcholu kopce je torzo administrativní budovy a obrovské betonové vany, nejspíše násypky na stavební materiál. V lese se nachází další betonová torza vstupů, schodů, zatopených šachet a také obrovská jáma obehnaná jen chatrným zábradlím. 50 m dlouhá kolmá šachta spojující tunely s povrchem končila v betonovém tunelu, na jehož konci stavěl vlak. Úzkorozchodná železnice spojovala objekty s nádražím v obci Głuszyca Górna. Pokud opustíte hlavní cestu, mějte prosím na zřeteli, že pohyb volným terénem je nebezpečný. Kdo jste už teď zvědaví, zkuste třeba toto video.
Praktické info
- Osówka 50.6724947N, 16.4222317E
- Příjezd: z Broumovska přes hraniční přechod Meziměstí, nebo Náchod
- Vstupné: dospělí, plné 25 PLN (v sezoně 2021).
- Audioguide 5 PLN + vratný depozit.
- Parkoviště se neplatí.
- U pokladny je v provozu bufet.
- Děti: vstup možný dětem až od 5 let.
- Psi: pro psy jsou u pokladen kotce, kde svého mazlíčka můžete na nutnou dobu nechat. Prohlídka trvá hodinu.
- Důležité: v podzemí je celoročně 6 °C, na zemi je často voda, proto potřebujete pevnou obuv a přiměřené oblečení s dlouhými nohavicemi a rukávy.
- Webové stránky: osowka.pl, zde můžete ověřit aktuální otvírací dobu a případná epidemiologická opatření.
Zámek Książ
Určitě se do Sovích hor znovu vydáme, chceme totiž vidět ještě zámek Książ (čti kšjonž).
Původně barokní zámek měl být po dobudování podzemí nejspíš hlavním Hitlerovým sídlem v oblasti. Práce na stavbě tam začaly už v roce 1942 a nacisté stihli upravit vnitřní prostory zámku pro své potřeby (netřeba jistě zdůrazňovat, že na památkovou hodnotu nebrali ohledy), vybetonovali výtahové šachty, jeden z výtahů měl vozit i osobní automobily, a vyhloubili chodby a sály ve dvou podzemních patrech. Že je tam spousta prostor zabetonovaných a dosud neobjevených, to považují i odborníci za jistotu. Po válce se našel nezpochybnitelný svědek, Jan Weiss, bývalý vězeň pobočky KL Gross Rosen v Książi, kterému se podařilo před nacisty uniknout a žil pak v Americe. Když v roce 1985 přijel do Książe, podzemí nepoznával. Uvedl, že není vidět velká komora, která byla vpravo naproti boční chodbě, na tomto místě je nyní betonová zeď a upozornil i na další rozdíly v uspořádání podzemních místností. Navíc je divné, že ovladače od výtahů, které po Němcích zbyly, mají mnohem více tlačítek, než je známých pater.
Pohádka o Zlatém vlaku
K oblíbeným spekulacím o komplexu Riese patří i ta o Zlatém vlaku s Jantarovou komnatou. Připomenu jen, že jde o umělecké jantarové obložení původně berlínského zámeckého sálu, které věnoval roku 1716 Fridrich Vilém ruskému caru Petru Velikému. Před II. sv. válkou byla vystavena v Kaliningradu, v roce 1941 ji zabavil Wehrmacht a přestěhoval v 27 bednách do Královce. Od konce války je nezvěstná. Po válce uvedli při vyšetřování válečných zločinů někteří svědci, že do Książe začaly koncem války přicházet transporty velkých krabic naplněných neznámými předměty. V roce 2015 rozpoutali dva muži doslova zlatou horečku, když prostřednictvím právníka oznámili, že mají svědectví důstojníka Wehrmachtu, který na smrtelné posteli uvedl polohu vlaku se zlatým pokladem, který u Walbrzychu zajel do tunelu, jehož portál byl poté zasypán. Přes všechny hysterické snahy a mediální pozornost se vlak nenašel a zlatá horečka časem vychladla, ale podle všeho je v areálu Riese maskovaných tunelů schopných pojmout celé vlakové soupravy spousta…
Prostě říkám vám – svět je velký tajem 😉 a v Sovích horách budete jedné obří záhadě koukat přímo do očí!
A když už budete na Broumovsku, udělejte si výlet do Bludných skal 😉