Zastupitelstvo hlavního města Prahy učinilo zásadní rozhodnutí: schválilo návrat pomníku maršála Josefa Václava Radeckého na Malostranské náměstí.
Rozpoutala se kolem toho spousta vášní. 🙂 Abyste se taky mohli kvalitně pohádat, je potřeba vědět, kdo byl maršál Radecký, že měl na Malostranském náměstí pomník a proč už ho tam nemá.
Kdo byl maršál Radecký?
Josef Václav Radecký z Radče (1766–1858 to není chyba, dožil se téměř 92 let!) je v evropské historii zapsán jako jeden z nejslavnějších vojevůdců. V armádě sloužil neuvěřitelných 72 let a zažil pět císařů. Narodil se v Třebenici u Sedlčan, kde prožil dětství a rané mládí a pro naše současné dohady je důležité, že byl Čech a kromě němčiny rozhodně uměl také česky.
Jeho „hvězdná hodina“ v evropském měřítku nastala v letech 1813–1814. Jako šéf štábu Spojeneckých armád pod velením Karla Filipa Schwarzenberga byl hlavním autorem vítězné strategie v bitvě národů u Lipska (1813), která vedla k definitivnímu pádu Napoleona Bonaparte. Druhý vrchol jeho kariéry přišel v letech 1848–1849, kdy jako velitel rakouské armády v Itálii zvítězil nad sardinským královstvím a uchránil tehdejší monarchii před rozpadem. Ovšem za cenu obrovských ztrát na životech. Na sklonku života si prý přál vrátit se ještě do své milované české vlasti, což se mu však již nesplnilo.
Zemřel po zlomenině krčku stehenní kosti, když uklouzl na čerstvě navoskované podlaze své milánské rezidence. Sám císař František Josef I. navrhoval uložení těla v Kapucínské kryptě (!), maršál prý si přál být pohřben se svými vojáky v Itálii, nakonec však ostatky spočinuly v pantheonu Heldenberg v Horním Rakousku.
Původní pomník: Společné dílo českých patriotů
Myšlenka na vybudování pomníku se objevila bezprostředně po Radeckého vítězném tažení v Itálii, po bitvě u Novary, tedy ještě za maršálova života.
Jedním z nejčastějších historických omylů je, že pomník byl diktátem vídeňské vlády. Iniciativu k jeho postavení však dali sami Češi sdružení v Krasoumné jednotě (česko-německém zemském uměleckém spolku založeném roku 1835). Projekt byl financován ze 70 % z veřejného fondu této jednoty a z 30 % z mimořádně úspěšné celonárodní sbírky, do níž rovným dílem přispívaly české i německojazyčné obce a obyvatelé Čech.
Ideový návrh vypracoval tehdejší ředitel pražské Akademie výtvarných umění Kristián Ruben. Sochařské zpracování bylo zadáno domácím umělcům – bratřím Maxovým. Starší Josef Max vypracoval model, ale během práce zemřel, a dílo tak dokončil jeho bratr Emanuel Max.
Bronzové sousoší, slavnostně odhalené 13. listopadu 1858 (pouhých 10 měsíců po maršálově smrti), zobrazovalo Radeckého stojícího na štítě, který na svých ramenou nese osm vojáků reprezentujících různé vojenské zbraně a zároveň národnosti monarchie (např. Čech jako dělostřelec, Polák jako hulán, Maďar jako husar). Pomník, který podle odborníků vykazuje silnou kompoziční paralelu s Brokoffovým sousoším sv. Františka Xaverského na Karlově mostě, stál na dolním Malostranském náměstí až do května 1919.
Toto je on – 11 metrů vysoký pomník, který se nám na Malostranské náměstí opět vrátí. Na pohlednici z roku 1900 za ním vidíte budovu dnešní Malostranské besedy (její dnešní střecha vypadá jinak). Na tomto místě už stát nemůže, neb tudy vedou koleje. Jeho nové místo je před vchodem do jezuitského domu, dnes MFF.
Odstranění pomníku v duchu „Lijeme z kulí písmenka“
Odstranění pomníku maršála Radeckého z Malostranského náměstí nebylo jednorázovým aktem pouličního násilí, jako třeba shození Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, ale šlo o postupný proces, který začal bezprostředně po vzniku Československa a byl dokončen úřední cestou v následujícím roce.
Proč byl pomník odstraněn?
Hlavním důvodem byl radikální politický a společenský převrat spojený s pádem rakousko-uherské monarchie. Po vzniku Československé republiky byl maršál Radecký novou politickou reprezentací vnímán jako symbol starého habsburského režimu, militarismu a dynastické loajality.
Celý proces provázela dramata i zákulisní zachraňování památky:
Preventivní zahalení (podzim 1918): Během revolučního vření v říjnu a listopadu 1918 nebylo jasné, zda pomník nepadne za oběť rozvášněnému davu (podobně jako se to 3. listopadu 1918 stalo Mariánskému sloupu na Staroměstském náměstí). Pražští hasiči proto pomník preventivně zahalili plátnem. Tento krok zafungoval a odvrátil bezprostřední hrozbu vandalismu.
Úřední demontáž (květen 1919): V květnu 1919 došlo na samotné rozebrání. Bronzové sousoší bylo složeno z několika desítek samostatných dílů spojených vnitřními motýlkovými spoji, což technikům umožnilo pomník relativně šetrně rozložit.
Hrozba roztavení: Původní zadání pražského magistrátu pro karlínskou firmu, která demontáž prováděla, bylo velmi necitlivé. Firma měla pomník prostě odstranit s tím, že si získaný kovový materiál může nechat jako protihodnotu namísto finanční odměny a libovolně jej roztavit.
Záchrana památky: Před zničením pomník zachránil rychlý zásah tehdejších kulturních činitelů a památkářů, včetně Klubu za starou Prahu. Ti se proti zničení ostře ohradili a poukázali na jeho mimořádnou uměleckou a historickou hodnotu.
Díky této aktivitě neskončil bronz ve slévárně, ale oficiálně byl předán do péče Národního muzea a bezpečně uložen v jeho Lapidáriu na pražském Výstavišti, kde se (s výjimkou válečného ukrytí mimo Prahu) nachází dodnes.
Vídeňané svému maršálovi (také) rozumějí
Vojevůdce má pomník i ve Vídni. Byl slavnostně odhalen v dubnu roku 1892 v centru Vídně na náměstí Am Hof před budovou tehdejšího ministerstva války. Bronzová jezdecká socha je dílem sochaře Caspar von Zumbusch (také autor pomníku Marie Terezie).
Ve Vídni rozhodně nebyli rychlejší než v Praze – naopak, Praha měla 30letý náskok. Narozdíl od Prahy však nebyl vídeňský pomník nikdy odstraněn, pouze se stěhoval z Am Hof na Stubenring, kde ho dodnes najdete.
Boje o pomník: Argumenty zastánců a odpůrců
Návrat pražského pomníku provází silná společenská debata, která odráží různé pohledy na naše dějiny.
Argumenty pro návrat:
Umělecká a urbanistická hodnota: Jde o mimořádně kvalitní venkovní plastiku 19. století, která skvěle doplňuje a kultivuje veřejný prostor Malostranského náměstí.
Přijetí kontinuity dějin: Zastánci poukazují na to, že bychom se neměli zříkat svých vojenských dějin, a že Radecký byl významnou osobností, na kterou můžeme být hrdí. Zkuste se někdy někoho zeptat, zda zná Čecha, který zvítězil nad Napoleonem?
Vlastenecký původ: Pomník nevznikl jako symbol habsburského útlaku, ale z ryze domácí umělecké a občanské iniciativy.
Argumenty odpůrců:
Služba habsburskému absolutismu: Radecký je vnímán jako služebník dynastie a potlačovatel demokratických a národně-osvobozeneckých hnutí, zejména v Itálii.
Represe a oběti: Kritici připomínají stovky politických poprav (uvádí se až 1000) a tvrdé vojenské represe během potlačení povstání v Miláně a dalších italských městech.
Symbol militarismu: Pomník oslavující armádu a vojáky je některými odpůrci považován za propagaci militarismu, která nepatří do sousedství demokratického parlamentu.
Technické a historické zajímavosti o pomníku
Impozantní rozměry: Monument dosahoval celkové výšky 11 metrů (pedestál měřil přes 4 metry, samotné bronzové sousoší 6,5 metru), což odpovídá výšce zhruba čtyřpatrového domu.
Jazyková rošáda na soklu: Původní německý nápis z roku 1858 byl v roce 1884 českou radnicí nahrazen českým. Kamenosochaři museli plochu podstavce snížit o 4 cm, aby skryli staré otvory po čepech. Původní německá písmena byla tehdy přemístěna na zadní stranu pomníku.
Nová replika místo originálu: Na náměstí se nevrátí původní bronzový odlitek z Lapidária, aby nebyl vystaven degradaci a vandalismu. Pomník bude v Lapidáriu detailně naskenován, vytištěn na 3D tiskárně v měřítku 1:1, podle těchto modelů budou vytvořeny licí formy a odlit nový bronz. Kamenný podstavec bude věrnou rekonstrukcí z dolnobřezanského trachytu.
Reálná cena: Na rozdíl od pražských fám o šedesátimilionových nákladech vyjde pořízení skenu, forem, odlití bronzového sousoší a montáž na 12,47 milionu Kč, přičemž stavební a kamenické práce vyjdou na 1,4 milionu Kč.
Perličky ze života maršála Radeckého
Gurmánský importér: Traduje se, že to byl právě maršál Radecký, kdo z Itálie do Vídně přivezl recept na trojobal, čímž dal vzniknout legendárnímu vídeňskému řízku.
Radeckého pochod: Na maršálovu počest složil Johann Strauss starší v roce 1848 slavný Radeckého pochod (Radetzky-Marsch). Skladba dodnes tradičně uzavírá novoroční koncerty Vídeňských filharmoniků.
Nezlomný voják s devíti životy: Při svém prvním pokusu o vstup do armády byl odmítnut pro tělesnou slabost. Nevzdal se, nastoupil jako dobrovolník na vlastní náklady, v bojích byl celkem sedmkrát raněn a padlo pod ním devět koní. Dožil se úctyhodných 91 let.
Předci a potomci: Radecký pocházel ze starého českého rodu Václava z Radče, jehož busta (představující středověkého kanovníka a vedoucího stavby svatováclavské katedrály) se nachází v triforiu Svatovítské katedrály. Přímým potomkem maršála Radeckého je pan Tomáš Černín, do roku 2024 místopředseda Senátu.
Pražské paláce: Radečtí byli stavebníky domu na Hradčanském náměstí v sousedství Toskánského paláce. Dnes je známý spíš jako Muchův dům. Druhý dům, který jim patříval byl Kaisersteinský palác na Malostranském náměstí. Původní pomník byl proto umístěn před tímto domem.
Návrat Radeckého pomníku na nové místo na dolním Malostranském náměstí (původní poloha je dnes zastavěna tramvajovou tratí a inženýrskými sítěmi) bude bezpochyby jednou z nejsledovanějších kulturně-společenských událostí příštích let.
Jenom tedy… ehm. Na místě, kde má nyní stát Radecký stával pomník Ernesta Denise. Toho vracet nebudeme?
Na viděnou na vycházkách Prahou.
Radka