Prokopské údolí, neznámá Haladova zahrádka a záhada objektu K-116
Kam v Praze do přírody? Na území Prahy je 69 přírodních památek, 16 přírodních rezervací, 8 národních přírodních památek a zasahuje sem 1 CHKO. Asi 10 % rozlohy města zabírají lesy. Dále má město ve správě 127 rybníků a vodních nádrží.
Vybrat místo k rekreaci? To půjde.
Pojďte třeba do Prokopského údolí. Je to zvláštní místo.
Z Hlubočep po zelené
Ať pěšky nebo na kole, povede nás zelená turistická značka. Začneme v Hlubočepích, kde nás hned v úvodu přivítají monumentální oblouky tzv. Pražského Semmeringu. Originální Semmering je horská trať v Rakousku známá unikátně řešeným převýšením. Tady ji připomínají dva nádherné viadukty vedené nad údolím mezi Smíchovem a Žvahovem. Jezdí tudy rychlík do Bradavic motoráček ČD linky S65 a pro malé šotoušky je to určitě také skvělý tip na výlet.
Haladova zahrádka
Jen pár metrů od hlavní cesty se nachází unikátní místo, o kterém většina návštěvníků nemá ani tušení: schovaná za branou mezi skalami skalničková zahrádka. Tato botanická perla vznikla v 50. letech 20. století na místě bývalé skládky kamene ze stavby Smíchovského nádraží. Díky nadšení, zájmu a péči manželů Haladových se zde shromáždila sbírka čítající téměř 2 000 druhů rostlin, včetně vzácných eurasijských skalniček. K největším unikátům patří metasekvoje čínská, kterou zde majitelé vypěstovali ze semínka zasazeného už v roce 1961. Další je dlouhověká borovice osinatá původem ze severní Ameriky. Nejstarší jedinec tohoto druhu roste na nezveřejněné lokalitě v nadmořské výšce 2900 m a jeho stáří je odhadováno na neuvěřitelných 4750 let. Té naší je asi o 4700 let méně, ale zatím se miminku daří skvěle.
Od roku 2019 je tato oáza klidu přístupná veřejnosti, provede vás potomek původních majitelů, pan Halada, ale pozor, jen od dubna do října o víkendu.
Jezírko, tunel a odstřelený kostel
Pokračujeme-li dále do nitra údolí, narazíme na ikonické Prokopské jezírko. Toto romantické místo, sevřené strmými vápencovými skalami, vzniklo v roce 1905 zatopením lomu a nemá přirozený odtok. Jezírko mají v oblibě filmaři, hrálo v seriálu Pan Tau, v Raplovi, Pelíšcích a asi v milionu pohádek. Je totiž jak z pohádky. Nedávno prošlo revitalizací, při které bylo vyčištěno a do jeho vod se vrátili raci a škeble.
Kousek odtud je paralelně s cestou skrz skálu průchozí, asi 80 m dlouhý tunel. Kdysi se mě můj malý syn ptal, jestli se údolí jmenuje Prokopské podle toho prokopaného tunelu? Tak ne. Jmenuje se to tu podle kostela sv. Prokopa, který stával nahoře na vrcholu vápencových skal přímo nad vstupem do někdejší rozsáhlé jeskyně, kde podle legendy svatý Prokop poustevničil.
Kostel byl postaven v letech 1711–1712 na pokyn Adama ze Schwarzenbergu.
Pod ním těžili v 19. století Schwarzenbergové vápenec, odtěžena byla i jeskyně. Je to trochu škoda, neb prý skrývala mnohé paleontologické i archeologické zajímavosti: kosti zvířat z doby ledové, lidskou lebku a stopy pravěkého osídlení.
Dnes už kostel na skále nestojí, ale jeho místo připomíná vztyčený kříž viditelný z údolí. Kostel byl odstřelen v roce 1966 a o důvodech jeho demolice se dodnes vedou diskuse. Oficiálně byl stržen kvůli narušené statice, kterou způsobilo dlouhodobé poddolování skály při těžbě vápence.
Existuje ovšem silné podezření, že skutečným důvodem byla existence přísně tajného vojenského objektu K-116 přímo pod ním. Zbourání kostela mělo pravděpodobně ztížit identifikaci a zaměření tohoto prostoru případným nepřátelům.
A jsme u toho:
Tajný vojenský objekt K-116
Až donedávna byla jeho existence obestřena absolutním mlčením a dohady. Vědělo se, že objekt existuje a vyprávěly se legendy o jeho velikosti. Měl prý pojmout až 12 vlakových souprav na osmi paralelních kolejích. Ověřit se nedalo nic.
Až nedávno, 7. ledna 2020, došlo k zásadnímu průlomu, když byla s razítkem Archivu bezpečnostních složek odtajněna zpráva o stavu a zabezpečení tohoto prostoru. Objekt začali budovat nacisté za II. sv. války v někdejším vápencovém lomu. V objektu pod krycím jménem Eulálie se vyráběly převodovky pro stíhače tanků Hetzer. Důvodem pro přesun výroby do podzemí Prokopského údolí bylo silné spojenecké bombardování Libně a Vysočan v březnu 1945, které poškodilo původní závod Českomoravských strojíren, pod které výroba spadala. Ačkoliv některé zdroje zmiňují také plány na výrobu leteckých dílů pro firmu Junkers, odtajněné dokumenty a historické analýzy potvrzují primárně zaměření na tankové převodovky. V podzemí mělo vzniknout až 7 000 m² výrobních ploch, aby pojaly potřebnou technologii. Tunely mají opravdu značné rozměry, až 8×8 m.
Válka skončila a v 50. letech se prostory začaly měnit v supertajné útočiště pro elity. Tento gigantický labyrint měl v případě třetí světové války pojmout až 1500 osob a sloužit jako záložní velitelství pro vládu, ministerstvo vnitra a špičky KSČ.
Příběh objektu však provází mrazivé drama a selhání. Pro utajení dělalo vedení projektu leccos. Pracovníci byli do údolí sváženi v autobusech se začerněnými okny, aby netušili, kde jsou, přesto to nestačilo, západní tajné služby o bunkru věděly velmi brzy. Za vyzrazení informací o něm cizím rozvědkám v 50. letech padaly drakonické tresty odnětí svobody v délce 12 až 15 let.
Největší šok však přinesla návštěva sovětských expertů v roce 1960. Ti konstatovali, že kvůli trhlinám ve vápenci a prosakování vody objekt neochrání před atomovým úderem, ale pouze před klasickými zbraněmi. Zmar projektu pak v roce 1965 dokonaly silné deště a masivní sesuv 3 000 m³ skály, který ovlivnil hlavní vstup do tohoto podzemního města.
I když je samotný vojenský prostor dodnes veřejnosti nepřístupný a střežený, jeho přítomnost vzbuzuje zvědavost a výletu do „Prokopáku“ dává šťávu. Nevím jak vy, ale na tunely 8×8 m já se těším. Už aby tam byl turistický provoz! 😉
Zaniklé koupaliště
Kousek dál v údolí kdysi bývalo i betonové koupaliště na Dalejském potoce se zděnými šatnami. Sloužilo od 30. do 60. let, ale kvůli zanášení listím a chladné vodě nebylo příliš vytížené, zchátralo a v roce 2012 bylo definitivně zbouráno. Dnes je v tom místě pikniková louka a děti se tu cachtají na kamenech v potoce.
Příroda a geologie: Cesta do pravěku
Cesta údolím s pohledem na Hlubočepské skály a dále na lomy v údolí Dalejského potoka připomíná cestu do pravěku. Už Joachim Barrande tu byl u vytržení a i kdybyste geologii vůbec nerozuměli, představa, že kráčíte po dně dávného tropického moře probouzí fantazii. Před 435 miliony lety, v období siluru, leželo toto území jižně od rovníku na mořském dně poblíž superkontinentu Gondwana. Okolí je bohatým nalezištěm zkamenělin trilobitů, mlžů a hlavonožců z této doby.
Hezký výlet!