Festival otevřených budov, Open House Praha, nabízí jedinečnou možnost navštívit mnohé zajímavé a jindy nepřístupné budovy. Budete-li o víkendu 7.-8. 8. 21 v Praze, využijte toho, je to super.
Na festivalových stránkách si snadno vyhledáte program pro děti podle věku a zájmů, možnosti jsou široké. Nám se posledně líbil Petschkův palác, který se sice neprezentuje jako „dětská“ atrakce, ale starší děti (9+) určitě už poberou příběh a ocení zvláštnosti, které tu uvidí. Unikátní a nečekaně zachovalé interiérové vybavení není podobné ani zámeckým mobiliářům natož čemukoli z IKEA :-D.
Neoklasicistní budova stojí na rohu ulic Wilsonova a Politických vězňů, kousek od stanice metra Muzeum.
Kdo to byl ten Petschek?
Julius Petschek byl velkopodnikatel a bankéř židovského původu, příslušník zámožné a rozvětvené rodiny. Základy bohatství položil v 19. století Juliův otec Moses, který sice vzešel z chudých poměrů, ale lichvou a spekulacemi s pozemky se domohl jistého jmění. Měl na dobré obchody nos a tak koupil akcie tehdy skomírající Mostecké uhelné společnosti. Ve 20. letech 20. století už byli Petschkové nejbohatší rodinou v Československu a kontrolovali celou třetinu evropského trhu s uhlím. Julius založil soukromou banku a palác, o kterém je řeč byl jejím hlavním sídlem.
V současnosti budovu užívá Ministerstvo průmyslu a obchodu, rozhodně není prázdná, takže není možné prošmejdit ji celou. Přístupné je vždy druhé patro, kde jsou reprezentační prostory, podzemní trezor a Památník českého odboje.
Podzemní trezor
Cestou do suterénu uvidíte model budovy z alabastrové sádry. Pokud nejste dron, tak je to skoro jediná možnost, jak si prohlédnout celý palác z nadhledu a ze všech stran. 😉
A teď už na ta tajná místa…
V podzemí se nachází bankovní trezor – dokonale zachovaná místnost obložená schránkami, které si klienti pronajímali na své cennosti. Vstup je uzavřen masivními trezorovými dveřmi. Ty připomínají vstup do protiatomového krytu a nenechají nikoho na pochybách, že obsah je tu v bezpečí. O překvápko se postarají skryté dveře do vedlejšího trezoru. V dokumentu Skryté poklady architektury prochází Zdeněk Lukeš také technickým zázemím budovy s ovládáním klimatizace a kotelny, to jsme ale během OHP neviděli.
Škoda, připomíná to scény z filmu „Vynález zkázy“.
Reprezentační prostory
Tady se demonstruje bohatství a úroveň prvorepublikových kapitánů průmyslu. Křišťálové lustry, dřevěné obklady, výtah páternoster a potrubní pošta, řemeslné detaily v nejvyšší kvalitě přečkaly bez újmy sto let. Co nám přišlo opravdu cool, byly schovávačky v obložení zasedací místnosti. Oku naprosto uniká, že jsou v dřevěném obložení maskovaná různě velká dvířka, za nimiž se skryje nejen další trezor na smlouvy, peníze, inkoust a kdovíco, ale také koupelna. Naprosto precizní je rohová skříň na svrchníky.
Potrubní pošta 
Smlouva se sem v pohodě vejde 
Spousta tajných dveří k tajným skříním s tajným obsahem 
Kazetové obložení prý není dřevěné, je to kůže 
V obložení se schová toaleta 
Páternoster
Skříně na míru model z r. 1920 
Okenní kování 
Schodiště Petschkova paláce
Architekt
Jsme na festivalu budov, takže nesmíme opominout architekta. Byl jím Max Spielmann, spřízněn s Petschkovými vírou a přátelstvím. Projektoval ještě mj. v Bubenči vilu Juliova synovce Otty Petschka (dnes americká rezidence) a další dvě rodinné rezidenční vily, sám pak také bydlel poblíž.
A jak to bylo dál?
Julius Petschek zemřel v roce 1932. Rodina před nacisty včas uprchla do Spojených států.
Palác za války zabralo gestapo a zřídilo zde obávané výslechové místnosti, od té doby je budova nechvalně známá jako Pečkárna a v části přízemí je dnes Památník českého odboje. I ten je během OHP přístupný.
Odbočka – fun fact o jméně
Víte, jak přišli Petschkové ke svému jménu? Připomíná vám výslovnost „peček“ středočeské městečko Pečky? Tak to jste na správné stopě. Za Josefa II., který se rozhodl do té doby diskriminovanou židovskou populaci zrovnoprávnit, museli být židé řádně evidováni v úředních knihách především pro účely služby v armádě. To s sebou neslo nutnost přidělit jednotlivým osobám dosud neexistující příjmení. Byly s tím dost potíže, jejichž popis už by příliš odběhl od hlavního tématu, ale jedna z možností byla volba příjmení podle místa bydliště či původu rodiny. Pokud vás téma židovských jmen zajímá, pročtěte si tenhle skvělý článek. Dozvíte se například, že předkové Josepha Pulitzera, zakladatele slavné americké novinářské a literární ceny, pocházeli z moravské Police (Pullitz). A jsme u toho – Petschkovi byli z Peček. Moses posléze odešel do Kolína, pak do Ústí nad Labem a jeho synové už měli byznys převážně v Praze. V rodině se mluvilo německy.
Pokud i tentokrát dáte přednost výletu do přírody, inspirujte se se v tipech na výlet :-).